Mobil až později

Mobilní telefon je už něco, co má opravdu každý člověk. A já, abych vám pravdu řekla, tak ze začátku jsem ho vůbec nechtěla. To bylo ještě v době, kde jsem ho vůbec ještě měla a měla bych ho mít poprvé. Jenomže jak jsem na mobilní telefon vůbec nebyla zvyklá, tak jsem ho ani nepotřebovala, protože jsem netušila, jaké má mobilní telefon výhody. Měla jsem doma ještě pevnou linku. Měli jsme dokonce dvě pevné linky, a to v chodbě a taky v kuchyni. protože nás doma bylo šest, stále jsme někam volali, tak abychom měli dvě pevné linky. Víte, peněz jsme měli docela dost, takže jsme si taky užívali a utráceli jsme. A nyní to říkám, že to bylo docela zbytečné a že jsme měli více šetřit.

Mobil už mám často u sebe.

A to bohatstvím už vlastně nějak moc neoplývám, ale mě to ale nevadí. A když to tak vezmu zpětně, tak musím uznat, že mě k mobilu přivedli moji sourozenci a taky moje máma a sousedka. Protože oni jako první si pořídili mobilní telefony. A já jsem později zjistila, že je to velice praktické, když máte mobilní telefon třeba v kapse a nikdo vám zavolá.

Bez mobilu nedám ani ránu.

Takže pokud budu čekat na nějaký hovor, nemusím sedět u pevné linky, ale mohu si vzít mobilní telefon do kapsy a tam potom čekat, až mi zazvoní mobilní telefon. Teď sice chápu, je zase mobilní telefon bylo mnoho dražší než pevná linka. Vzpomínám si, kdy třeba minuta hovoru stála čtyřicet pět korun. Bylo to opravdu šílené, ale nyní už je to docela v klidu. Nyní mám paušál, kdy platím dva tisíce měsíčně a můžu si volat komukoliv a kdykoliv a jak dlouho chci. To samé platí o sms zprávách, protože nemusím skoro nic platit. A jsem nadšená, že konečně mám luxusní mobilní telefon, kde taky tam hrají různé hry a vyučuji se tam anglicky, takže podle mého názoru mobilní telefon opravdu hodně praktický. A jak jste vy přišli ke svému úplně prvnímu mobilnímu telefonu? Chtěli jste ho nebo jste taky vyčkávali jako já?